Svátek má: Kristýna

Komentáře

Drang nach Osten!

„Touha po východě“, nebo také „Tažení na východ“, tak zní český překlad nacistického výrazu, který burcoval Velkoněmeckou říši v červnu 1941 k tažení proti Sovětskému svazu.


Jak to dopadlo, víme.

Miliony mrtvých, miliony zmrzačených, ale i zničené země. Evropa byla v plamenech. Vojska Sovětského svazu vstoupila před 69lety vítězně do Berlína. Evropa se rozdělila - i to byl důsledek 2. světové války. Studená válka trvala pak desetiletí. Rok 1989 přinesl počátek uvolnění. Svět tleskal a radoval se z konce „studené války“. Přišla naděje, že na světě zavládne trvalý mír, že válečné bloky budou rozpuštěny. Zavládne porozumění.

Ta iluze, ale netrvala dlouho. Po jásotu a ubezpečování o světovém míru, začal nový „Drang nach Osten“, tedy „Touha po východě“, sice v novém kabátě, ale ve stejné snaze. Východ, to jsou nejen jeho nekonečné prostory, ale přírodní bohatství a suroviny. A to vše láká. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 a rozpuštění Varšavské smlouvy, získaly sebeurčení i bývalé svazové republiky SSSR. Mimo jiné i Ukrajina, Bělorusko, Pobaltské státy, Gruzie, Moldávie…..Právě jejich svoboda se stala slastným cílem nového snažení o „Drang nach Osten“. NATO a EU zcela bez zábran se vrhly na tyto nové státy s cílem jejich politického ovládnutí.

NATO po vstupu České republiky, Polska, Maďarska a dalších bývalých států východního bloku si razí další cestu na východ. Předkládá své pojetí demokracie, které vede k destabilizaci těchto bývalých států SSSR. Před časem to bylo Bělorusko či Gruzie, dnes je to Ukrajina. Snahou je obklíčení Ruska, maximální přiblížení NATO k jeho hranicím. Tedy i získání nových členů NATO, u hranic Ruska. Pobaltské státy splnily toto očekávání a jsou již členy NATO.

Pod pláštíkem exportu nové demokracie tak pokračuje snaha o izolaci Ruska. Místo proklamovaného světového míru, zde vyrůstá další hrozba válečného konfliktu.

Slovanská Ukrajina, tolik zkoušená v době světové války, je nyní před rozpadem. Její ekonomika přestala fungovat. Stát není schopen platit své finanční závazky. Plyn a ropa teče z Ruska na nekonečný dluh. EU je k této otázce cíleně benevolentní. Zatím emisaři NATO či EU přiváží do Kyjeva vedle strašení Ruska sankcemi, jen rady, sliby a finanční „drobečky“. Vybízí Ukrajinu k neústupnosti. Mediální útoky EU proti Rusku pokračují.

Přes mediální a finanční podporu i přes osobní účast představitelů EU na kyjevském Majdanu, se ale západní režie hroutí. Dnes se hlásí o svá práva i menšiny Ukrajiny, zejména Rusové, tedy dominantní menšina na východě Ukrajiny. Tisícové demonstrace země žádají federalizaci a práva pro menšiny. Ruský Krym, darovaný v roce 1954 Ukrajině ukrajinským rodákem Chruščovem, si svou cestu ke svobodě již vybojoval.

Není nutno připomínat, že NATO či EU neměří všem stejným metrem. Jeden příklad za mnohé. Když NATO trhalo Jugoslávii, slova o sebeurčení se valila v každém projevu západních politiků, včetně těch českých. Bratrské Srbsko bylo tehdy vystaveno jedenáctitýdennímu tzv. humanitárnímu bombardování státy NATO. Bombardování obcí a měst, včetně Bělehradu. Stát Kosovo, vzniklý z vůle NATO, se tak rodil na krvi a slzách srbských obětí. Tak, jako umírali, či dnes umírají lidé v Iráku, Afganistanu, Libyi, Sýrii, ….to vše .pod bombami sil NATO.

V těchto květnových dnech si připomínáme konec 2. světové války v Evropě. Hitlerův sen o tažení na východ skončil nakonec jeho porážkou. Vítězná rudá vlajka zavlála nad Berlínem. Stálo to ale miliony obětí. Svět se spojil proti zlu.

Pro politiky je to poučení, ale i varování.

Přemysl Votava
(zdroj:Vasevec)