Svátek má: Ivan

Komentáře

Jiří Kouda

novinář

Česká kafkárna

Připomíná to dobu, kdy nadávka hlavě státu stačila na trestní řízení a následné vězení. Scénárista, redaktor, humorista a spisovatel Vladimír Škutina jednou údajně prohlásil, že prezident Antonín Novotný je vůl.


Nejdříve byl soudem osvobozen, ale později za totéž byl opět souzen a odsouzen. Snížil totiž „vážnost prezidenta republiky“. V knížečce Presidentův vězeň pak popsal, že během soudního líčení nejméně dvacetkrát zaznělo, že „president je vůl“ a nikoho to ani nezaráželo. Kromě samotného Škutiny, majícího pocit, že žije v jakémsi kafkovském procesu. Ten ho za „hanobení republiky“ poslal do vězení a seděl za to od května 1962 do února 1963. Kouzlem nechtěného se tvrzení, že prezident je vůl dostalo i do samotného rozsudku. Nejvyšší soud rozhodl takto právem: "Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. července 1962 se pro porušení zákona ruší, neboť větu, že president republiky Antonín Novotný je vůl, nelze považovat za kulturní činnost."

K dokonalosti jen chyběly protestní petice pracovních kolektivů, schůze a protestní shromáždění vyjadřující nehynoucí lásku k hlavě státu, ubezpečující presidenta, že opravdu, ale opravdu „není vůl“.

Jenže dnes je tato kafkárna 60. let inovována. Prezident Miloš Zeman v rozhlasových Hovorech z Lán pustil do éteru tři sprostá slova a rozpoutal tím nebývalou aktivitu rozhořčených petic, připravují se protestní shromáždění, „slušní“ politici budou opakovat své odsudky za „ponižování pověsti prezidentského úřadu“. Studenti středních škol vyjadřují svůj odpor učit se takové vulgaritě. Kdy vyrazí maminky s dětmi v kočárcích s transparenty „nechceme žít s nadávkami“ je jen otázkou času.

„Prezident republiky by se takovým způsobem vyjadřovat neměl. Sráží to pověst prezidentského úřadu, dává to velmi špatný příklad zejména mladým lidem a rozhodně nám to nedělá dobré jméno v zahraničí,"prohlásil premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD). Podobnost se Škutinovým případem je jistě zcela náhodná, jen tak nějak převráceně.

Tuto kafkárnu 21. století je třeba doplnit i drobnými absurditami.

"Nám, kterým záleží na odkazu T. G. Masaryka a Václava Havla, vadí, když se z Hradu a lánského zámku dělá čtvrtá cenová skupina," tvrdí například Miroslav Kalousek. K tomu lze jen ocitovat vizitku, kterou mu vystavil Petr Žantovský: Nejčastěji citovaným řečníkem, jehož slovník je podoben slovníku dlaždiče, je nepochybně místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Ten příkladně básníka Milana Kozelku počastoval charakteristikou Žižkovský exkrement (on tedy použil to synonymum začínající hláskou H). Stranu Pirátů nazval kokoty. Opravdový majstrštyk se před časem stal i tématem parlamentní diskuse. Někdejšího poslance Skokana nazval, blbečkem, sketou, debilem a pánským údem (avšak v provedení začínajícím hláskou Č). Načež vyjádřil úmysl rozbít mu – cituji – „hubu“.

Ale, aby byla absurdita doby dokonalá je třeba mít po ruce média. Ta se s neobyčejnou chutí vrhla na prezidenta a vytlouká z něj maximum pozornosti. Jak? Především pokryteckým moralizováním (vůbec se ale nemíním zastávat Zemana), které je následováno šťavnatými rozbory vulgarit, ať už Zemanových či jiných politiků. Čím více „rozborů“ sprostoty se line z médií, tím je zájem konzumentů zaručenější. A aby se kruh uzavřel, odpor vůči vulgaritě se potom projevuje vulgárními nadávkami Zemanovi.

V kakofonii odsudků sprostých slouv hlavy státu, zaniká však podstatnější vulgarita.

Není vulgárností církve tvrdě jít za mamonem a získat největší přesun nemovitostí, majetku i v hotovosti do soukromých kapes v politopadových dějiných i za cenu lží? Není vulgarita politiků, kteří takový zákon přijali i za pomoci kriminálníka? Není snad vulgaritou, že politická  strana, slibující změnu tohoto procesu zákonem, je natolik zbabělá, že radši neudělá jen proto, že se pevně usalašila ve vládních seslích? Není snad vulgaritou, že vlastně všichni politici a politické strany permanentně lžou, až si na to zvykáme?

Není vulgaritou, že se předchozí vládní garnitura chlubila pochvalou finančních trhů za to, že vlastním občanům uřezávala beztak nízké mzdy? Není vulgaritou, že počet dolarových miliardářů i v krizi neustále roste, zatímco čím dál větší počet lidí se dostává na hranu chudoby a mnozí i pod tuto hranici? Co je vulgárnější, než lidem zvýšit daně (ačkoli volebně slibuji opak) a dohnat živitele rodin na pracovní úřad? Není snad sprosté a vulgární odmítat zvyšování minimální mzdy?

Není vulgaritou prosazovat další platby ve zdravotnictví a zavádět příplatky, ačkoliv to zakazuje Ústava? Arogance a vulgarita a sprostota vůči zaměstnancům je v denodenní podobě pokusů oslabovat zákoník práce (v praxi na něj kašlat) a přenášet na ně náklady práce, aby si zaměstnavatelé připsali ještě větší zisky? Není vulgaritou už samotné nesmyslné tvrzení, že si jsou zaměstnanci a zaměstnavatelé rovni? Kdo tuto sprostotu kritizuje?

Není snad vulgaritou, že lidé, kteří zde prosadili mafianský kapitalismus, korupci a zlodějny nevídaného rozsahu, neustále poučují druhé, aby si utáhli opasky?

A nakonec, jak si poradíme s vulgaritou jednostranného pohledu na ukrajinskou krizi? Není snad vulgaritou, že média a zejména politici se neustále dušují „demokracií, „svobodou“ a „evropskými hodnotami“ a zavírají oči před extremisticky nacionálními a fašounskými strukturami v ukrajinské vládě. Proč zavízají oči před používáním kazetových bomb ukrajinské armády na ukrajinské obyvatelstvo a zločiny proti lidskosti?

Není vulgarita jako vulgarita. Myslím, že ta, která ve vší slušnosti vypadává z úst „slušných“ politiků je, myslím, děsivější, než ta, která vypadla z nevymácháných úst pana prezidenta.

Jiří Kouda